První krůčky, první slovo, první jízda na kole, první den ve škole. Rodiče čekají na tyto chvíle a zároveň se bojí, že je zmeškají. Často se stane, že přijdou, když právě nemáš telefon po ruce. To je v pořádku. Nejde o to zachytit každou první chvíli, ale o to, abys ji prožil a aby ti z ní nějaký pěkný snímek zůstal.
Být připraven, ale nechat věci přijít
Nech telefon ležet na dosah ruky, třeba na poličce nebo v kapse, aby ses k němu dostal rychle. Pokud víš, že se blíží nějaká nová věc, například dítě už stojí u nábytku, můžeš telefon nachystat. Ale nefotografuj pořád. Dítě potřebuje vidět tvou tvář, ne čočku. Povzbuzuj ho, smích a radost jsou důležitější než snímek.
Když nastane ta chvíle, zůstaň v klidu. Klekni si k dítěti, aby ses dostal do jeho výšky, a udělej několik fotografií po sobě, klidně i bez pohledu na displej. Sleduj hlavně jeho tvář, ruce a nohy. Snímek malých chodidel na koberci nebo ruky, která drží nábytek, je často výmluvnější než celý obraz. Pokud se chvíli nepodaří zachytit, nevadí, prožil jsi ji.
Nech dítě, ať to zopakuje. Děti rády dělají nové věci znovu a znovu. První krok můžeš zachytit při dalším pokusu. Nikdo se nedozví, že to nebyl úplně první. Podstatné je, že máš snímek, na kterém je dítě šťastné a hrdé. A pokud dítě nechce, nenuť ho. Nový začátek vždycky přijde a nikam neuteče.
Zapiš si datum a několik slov: co dítě udělalo, co řeklo, jak se kolem všichni tvářili. Ulož to do složky nebo do sešitu s názvem první chvíle. Za pár let budeš rád, že jsi to udělal, protože paměť je nespolehlivá a podrobnosti mizí. Ukaž potom dítěti záznam, až bude větší. Bude se smát, jak bylo malé, a bude vědět, že jsi u toho byl. Někdy je to právě tato malá zpráva, která dítěti řekne nejvíc o tom, jak moc jste se na jeho úspěchy těšili.
