Většina lidí před focením uklízí. Chceme, aby dům vypadal pěkně, aby na pohovce nebyly hračky a na stole hrnky. Jenže právě nepořádek, který po dětech zůstává, je pravdivý obraz domova. Za pár let se bude zdát zvláštní i to, jak malé byly boty v předsíni nebo jak nízko dítě dosáhlo na kliku. Proto stojí za to vyfotit domov tak, jak opravdu vypadá, i když právě není uklizený.
Domov tak, jak opravdu je
Projdi domem s telefonem a hledej scény, které vyprávějí. Hračky rozložené na koberci, neustlaná postel s rozházenými polštáři, hrnek na okraji stolu, boty u dveří, oblečení přehozené přes židli, pastelky na papírech. Nic nepřipravuj ani neuklízej. Právě tyto obrazy budou za několik let nejcennější, protože připomenou, jak jste opravdu žili a čím byl váš den naplněn.
Využij denní světlo z okna. Vypni horní lampy, které dělají tvrdé stíny, a nefoť s bleskem. Boční světlo z okna zvýrazní tvary a dodá záběru teplo. Postav se do rohu místnosti, aby se do záběru vešlo co nejvíce, a drž telefon rovně, aby stěny nebyly nakřivo. Pak zkus i detail: hromádku hraček, dětské boty, ruku sahající po hrnku.
Přidej lidi. Dítě, které staví ze stavebnice uprostřed pokoje, rodič s hrnkem kávy na gauči, kočka na parapetu, děda čtoucí noviny. Snímky s lidmi uprostřed nepořádku vyprávějí příběh rodinného života lépe než pečlivě aranžovaná fotografie. Neříkej lidem, aby se dívali do objektivu. Nech je dělat, co dělají, a fotografuj je tiše z dálky.
Dbej na to, co sdílíš. Fotografie vnitřku domu ukazují hodně o tvém životě a nemusíš je nikomu posílat. Ponech je pro rodinu. Uspořádej je do složky nazvané například domov a doplň rok. Až budou děti dospělé, budou si prohlížet nejen usměvavé portréty, ale i pokoj, ve kterém vyrůstaly, a hračky, které dávno zmizely, a zjistí, že právě tyto snímky jsou nejcennější. Můžeš je občas prohlížet společně u čaje a vyprávět, kdo kde seděl a co se tehdy dělo, protože i to patří k vzpomínce.
